Něco těch totalitních

Africký student se vrací po studiích z Československa. Na letišti se ho novináři ptají, jak se mu u nás líbilo. Odpovídá lámanou češtinou :
Těžkoslovensko je lihově demagogický stát se šokalistickým zřízením, šizený Komickou sranou a výstředním výborem v čele s genitálním nájemníkem Mustafem Rusákem. Nejvíc se mi líbilo to pětileté hospodářské flámování. Letos se očekává v  Těžkoslovensku zvýšení cestovního vzruchu. Je zde totiž sedm divů světa.
1) Každý má práci, není nezaměstnanost.
2) Přesto, že má každý práci, nikdo nic nedělá.
3) Přesto, že nikdo nic nedělá, plán se plní.
4) Přesto, že se plán plní, nikde nic není.
5) Přesto, že nikde nic není, dá se všechno sehnat.
6) Přesto, že se dá všechno sehnat, všude se krade.
7) Přesto, že se všude krade, nikde nic nechybí.
Proto se mi v Těžkoslovensku velice líbilo a přeji dobré procitnutí po posledním pětiletém hospodářském flámování.

Chodí dva příslušníci VB po Václaváku a počítají kanály. Jeden, dva, tři ,čtyři, pět, šest! Stop!
Skloní se a do kanálu zařvou: "HUUUUUUUUUUUUUU". A tak pokračujou pořád dál. Vidí je děda a ptá se, co že to tam dělají.
"Ale, velitel nám nařídil, že máme rušit Svobodnou Evropu na šestém kanále"

Bývalý generální tajemník G.Husák napsal za svůj život jedinou významnou trilogii:
1. díl (o hudbě) "Z basy do čela"
2. díl (o sportu) "Jak jsem doběhl dělnickou třídu"
3. díl (o lásce) "3 polibky od Brežněva"
Dodatek:
Ono těch dílů bylo víc:
O erotice: Jak jsem vyje*al s pracující inteligencí.
O sportu II: Jak jsem usnul na vavřínech.
Polnohospodárstvo: Ako som zoral republiku.
Medicína: Ako som voperoval srdce Europy do zadku Sovietskému Zväzu.

Za totality přijel turista do městečka, kde byl jen jeden hotel, a ptá se recepčního, jestli mají ještě volná místa.
"Bohužel, už je tu jen jedno lůžko, kdyby vám nevadilo být na pokoji se dvěma dalšími pány."
No, turista to vzal. Přijde na pokoj, seznámí se s těmi dvěma a ulehnou. Ti dva se vybavují o všem možném, včetně politiky, a mají celkem protistátní názory. Turista se snaží je zarazit:
"Prosím vás, nechte toho, co když nás odposlouchávají?" Ale oni se jen zasmáli a pokračují v hovoru. Tak se chlápek sebral, vyšel na chodbu, recepčnímu strčil do ruky dvacku a říká mu:
"Prosím vás, přineste nám PŘESNĚ v devět tři čaje."
Vrátil se na pokoj a ti dva pořád vedli protistátní řeči. On juknul na hodinky a povídá:
"Tak vy mi nevěříte?"
Pak se nahnul ke květináči v rohu a říká:
"Soudruhu majore, prosím, pošlete nám tři čaje."
Dvě minuty na to se objeví služba s podnosem se třemi šálky čaje. Ti dva vyvalí oči, ztichnou a jdou spát.
Druhý den odpoledne se turista vrací z města. Vejde na pokoj, a tam nikdo. Tak se ptá pokojské, kde že jsou ti dva chlápci, co tam včera byli ubytovaní.
"Sebrali je, že vedli protistátní řeči."
"A myslíte, že mne taky seberou? Byl jsem celý večer s nimi."
"Taky by vás sebrali, ale soudruhu majorovi se ten váš vtip hrozně líbil."

Předseda JZD sleduje v televizi záznam ze 17 sjezdu KSČ. Sáhne do šuplíku a chvilku si prohlíží svoji legitimaci. Zasní se, jaké by to bylo, být alespoň místopředsedou KSČ. Když se probere ze snění, je už dost pozdě večer. Kouká se smutně dal na televizi, třeba tam ještě něco bude. Soudružka hlasatelka se ze všech sil usmívá a hlásí, že teď budou dávat pořad o UFO. A už běží rádobybarevné záběry od "našich bratrů", ze SSSR, jak v poli našli cosi, co nemělo na sobě rudou hvězdu. Poté nějaký vědec dlouho vysvětloval, že návštěvníci z dalekých končin vesmíru vědí, co je to komunistická strana, a jsou milí a přátelští. Pak následoval ještě jeden rozmazaný záběr do pole s polehlými klasy. Potom předseda usnul...
Následující den svolá na dvoře JZD družstevníky, a povídá: Soudruzi, včera jsem zhlédl moc zajímavý dokument o UFO. Soudruzi, takže pokud při setí, orbě či sklizni spatříte na poli něco, co nepřipomíná traktor či kombajn, nelekejte se! Řekněte, že pracujete v našem družstvu, že družstvo plní plán, a že přicházíte v míru... No a oni vám nic neudělají a budou taky strašně přátelští....
Dlouho se nic neděje, ale jednoho letního dne začnou žně. Kombajny vyjedou na pole a každý den dlouho do noci kosí obili. Z kombajnu je pěkný výhled, je poledne a traktorista Jiří s pomocníkem Jardou se usmívají, kolem samé lány, pěkná úroda. Najednou se v obilí něco zavlní. Jirka zastaví kombajn a oba vylezou ven. V duchu je jim to jasné: UFO. A jdou k tomu místu. Když jsou docela blízko, praví Jirka i Jarda společně roztřeseným hlasem: Pracujeme poctivě v družstvu pěknou řádku let a plníme plán na 100%. O kombajn se staráme, na 1.máje jsme byli oba v prvomájovém průvodu. V obili znovu něco zavzdychalo. Jarda s Jirkou pokračovali: Přicházíme v míru a doma máme oba rodinu s několika dětmi. Rádi vás poznáváme...
Z obili se ozvalo: Těší mě, já jsem místní hajnej a právě tu seru!

Husák a Jakeš letí letadlem, a Husák povídá: "Kdybych vyhodil z letadla 100 korun, učinil bych někoho šťastným." Jakeš povídá:
"Kdybych vyhodil z letadla 1000 korun, učinil bych 10 lidí šťastnými".
Pilot to slyší a povídá si: "Kdybych vyhodil z letadla tyhle dva, udělal bych šťastnými všechny lidi v této zemi".

Drobný zlodějíček zemře a u nebeské brány mu svatý Petr sděluje, že je mu líto, ale že jeho duše náleží peklu. Ale že se mu človíčka zželelo, pošeptal mu do ouška: "Víte, vy jste mi sympatickej, tak já vám poradím - až se vás budou ptát, jestli chcete do kapitalistického či socialistického pekla, vyberte si to socialistické."
- "A proč?"
- "Víte, v kapitalistickém pekle musejí provinilci ležet na lůžkách s hřebíky a jsou přejížděni parním válcem. V socialistickém je to přesně to samé, až na to, že někdy nejsou hřebíky, někdy je válec rozbitý, a když už se zdá, že by vše mělo fungovat, je řidič válce příliš opilý na to, aby vůbec mohl řídit."

Jaký je rozdíl mezi socialismem a opiem?
Žádný. Oba pocházejí z nezralých makovic.

Jednoho dne Gustáv Husák vyjde ven z Pražského hradu, začne se toulat po okolí a sbírá přitom kameny, zkoumá je a pak je ukládá do brašny. Dělá to několik hodin, až jeho asistent začne mít obavy o jeho duševní stav a zavolá do Moskvy, aby zeptal, co by se v takovém případě mělo dělat.
"Ó ne, už zase!", povzdychne si Brežněv. "Už zase se nám prohodily linky do Prahy a na Lunochod!".

Když se Gustáv Husák loučil s Gorbačovem na ruzyňském letišti, tak Gorbačov šuškal ženě něco do ucha. Na dotaz novinářů paní Raisa ochotně prozradila, co jí to Michail říkal:
"Ty, jako politik je ten Husák úplná nula, ale líbat, to se musí nechat, líbat teda umí!"

Milovaný vůdce národa Nicolae Causescu se chtěl přesvědčit o své oblíbenosti mezi lidem. Nechal proto rozhlásit, že se polil benzínem, zapáli a na následky popálenin zemřel.
Hned nato se v převleku vydal do ulic. Přijde na náměstí k obrovském shromáždění lidí a ptá se jednoho z nich, co se to jako děje. Občan odpoví: "Náš nejmilovanější vůdce národa spáchala sebevraždu - polil se benzínem a zapálil. Tak teď pořádáme sbírku na jeho nešťastnou rodinu."
Causescu: "To je velice chvályhodné. A kolik jste už vybrali?"
Občan: "150 litrů."

Muž je sněden Leonidem Brežněvem, a, procházejíc se jeho žaludkem, potká Gustava Husáka. "Soudruhu prezidente," volá, "vás také Brežněv snědl?"
"Ne," odpoví Husák, "já přišel z druhé strany."

Pan Bůh si zavolá Jakeše, Gorbačova a Reagana a oznámí jim, že za dva dny bude konec světa. Pak je pošle domů, ať se zařídí.
Gorbačov svolá Nejvyšší Sovět a říká:
"Soudruzi, mám dvě špatné zprávy. Za prvé, Bůh existuje. Za druhé, za dva dny je konec světa."
Reagan svolá kongres a praví:
"Gentlemen, I've got a bad news and a good news for you. The good one is that God exists, the bad one is that the end of the world comes in two days."
[Gentlemani, mám pro vás jednu dobrou zprávu a jednu špatnou zprávu.  Ta dobrá je, že Bůh existuje. Ta zlá, že za dva dny je konec světa."]
Jakeš svolá Ústřední výbor a povídá.
"Soudruzi, mám pro vás dvě dobré zprávy. Za prvé, Gorbačov není Bůh, a za druhé, za dva dny skončí perestrojka."

Pozn: Onehdy jsem ten samý vtip slyšela vyprávět na Billa Gatese s koncem, že za dva dny přestane firma IBM distribuovat OS2.

Paní učitelka se ptá dětí, jak by popsaly socialismus.
Děti se hlásí a odpovídají:
- Jako vonnou růži uprostřed louky...
- Jako modré nebe bez mráčku...
- Jako...
Až zvedne ruku Pepíček a praví:
- Jako loď v rozbouřeném oceánu.
- Aha, to jako myslíš ten pocit bezpečí a tak?
- Ale ne. Všem je na blití a nikdo nemůže vystoupit!

Umírá starý cikán a místo faráře si pozve předsedu KSČ, že chce vstoupit do strany.
"A proč, prosím tě? Celý život jsi volný jak vítr a teď tohle."
"Když už má někdo umřít, ať je to komunista."

Vstane Lenin z mrtvých a jde se podívat jak stojí svět. Potká malé děvčátko: "Děvčátko, nevíš něco o komunistech?"
"Nevím, strejdo."
Jde dál a potká mladou dívku: "Slečno nevíte něco o komunistech ?"
"Bohužel ne, pane."
To se už Lenin velmi diví, ale potká ještě strašně starou babku:
"Nevíte, babi, něco o komunistech?"
"No, synku, moc si už nepamatuji, ale možná se něco dozvíš v cestovní kanceláři."
Lenin si už myslí, že už asi docela zešílel, ale jde do cestovky a zeptá na komunisty:
"No, komunisty máme už jen vysoko v horách, ale letos si asi moc nezastřílíte, protože jsou prý velmi plaší."

Za totality stojí chlap na Václavském náměstí a vykřikuje: "Za 5000 letenky do New Yorku! Za 5 000 letenky do New Yorku!"
Zastaví se u něho pán a ptá se: "To je zpáteční, prosím vás?"
A pán: "Blbce neberem! - Za 5000 do New Yorku, blbce neberem, za 5000 do New Yorku..."

Deset let po Leninově smrti se v Moskvě měla uskutečnit slavnostní výstava obrazů namalovaných tvůrčí metodou socialistického realismu na téma "Lenin". Předem bylo ovšem třeba, aby speciální umělecká a ideologická komise obrazy prohlédla a schválila k vystavení. Všechna díla splnila náročná kritéria, jen nad jedním zůstala komise v rozpacích. Na velkém plátně se rozprostírala stará veliká postel se silnou duchnou, ze které vyčuhovaly dvoje nohy. Ženské a mužské. Obraz se jmenoval Lenin v Polsku. Komise si zavolala malíře a zahrnula ho zvídavými otázkami. Až nakonec se dostala k jádru věci. "Čí jsou ty ženské nohy?" zahřměl předseda komise.
"Naděždy Krupské" odvětil malíř.
"Čí jsou ty mužské?"
"Felixe Džeržinovského."
"A kde je Lenin?" zeptal se překvapený předseda.
"No přece v Polsku!" odpověděl malíř.

Jednou pozval k sobě veliký Stalin nejmenovaného generála. Se svým drahým a oddaným spolubojovníkem za světlé zítřky Berijou si jej prohlíželi tak dlouho, až se generál začal potit a klepat strachy. Pak veliké slunce socialismu, oddaný syn svého
lidu, miláček národa a otec všech socialistických národů konečně promluvil:
"Kolik je ti let, soudruhu generále?"
"Shodou okolností," blekotal generál, "mi bude zítra přesně padesát."
Stalin se pousmál a jeho moudrá ústa pronesla jediné slovo:
"Nebude."

Soudruh Brežněv se vydá sám na lov medvědů na Sibiř. Když se po týdnu nevrátí, vydá se ho ochranka hledat. Po několika dnech potkají mužika a ptají se:
"Mužiku viděl jsi soudruha Brežněva?"
Mužik odpoví: "No viděl i neviděl."
Ochranka: "Tak viděl nebo neviděl?!"
Mužik: "No soudruha Brežněva jsem neviděl, ale viděl jsem tááákovýhle medvědí lejno plný metálů..."

Dotaz na rádio Jerevan: "Američané se vychloubají svojí bytovou kulturou. Existuje i u nás byt 3+2?
Odpověď: "Jistě, zemljanka tři metry od silnice, dva metry pod zemí."

Dotaz na rádio Jerevan: "Je pravda, že v Tulské oblasti Vladimír vyhrál
Moskviče?"
Odpověď: "Ano, zpráva se zakládá na pravdě, pouze se nejednalo o Vladimíra, ale o Ivana, nebylo to v Tulské, ale ve Voroněžské oblasti, nejednalo se o Moskviče, ale o sáně. A Ivan je nevyhrál, nýbrž mu je někdo ukradl."

Dotaz na rádio Jerevan: "Slyšela jsem, že v Černobylu zařvali jen dva občané.
Odpověď: "Ano. Jeden zařval: "Vypni to!" a druhý "Nejde to!"

Zpráva agentury TASS: Na sovětsko-čínských hranicích napadla skupina čínských tanků sovětský, klidně orající traktor. Tento palbu opětoval a po zničeni všech nepřátel odlétl zpět na základnu.

Nad Sibiří přelétá dopravní letadlo.
"Copak je to za dřevěné baráky tam dole?" táže se jeden ze zahraničních cestujících.
"Pionýrský tábor!" dostane se mu vyčerpávající odpovědi.
"Neříkejte! A kolik má ten zarostlý chlapeček?"
"Deset let."
"A ten s těmi vousy po pás?"
"Dvacet let."
"A ten s těmi vousy až na zem?"
"Jo, tak ten," mávne rukou tuzemec, "tak ten to má doživotně!"

Brežněv přijede do jedné rozvojové země a koná se slavnostní přehlídka.
Obyvatelstvo shromážděné na náměstí nadšeně volá:
"Ubamba Brežněv, ubamba Brežněv!"
Státník je potěšen, jak ho tam mají rádi. Když dorazí do hotelu, jde na záchod.
Stoupne si k pisoáru a vedle něj čurá malý chlapeček, který se ně něj divně podívá a říká:
"Taková velká slavná muž, a tak malá ubamba..."

Potkají se dva a tváří se drsně:
- Jsem Buffalo Bill - postrach západu!
- Pche, já jsem Černobyl - postrach východu!